Břevenec - TFC, 5.5.2012

První májovou sobotu nás čekalo ostré vkročení do letošní sezóny a nešlo o nic menšího, než první závod série Tohatsu fire cup. Našeho velitele opět čekalo nutné rozuzlení prekérní situace, tedy složení soutěžního týmu. Namísto výběru jednoho nadupaného mužstva však šibalsky rozhodl poskládat mančafty hned DVA. K dokonání svého plánu však potřeboval do týmu zapracovat dalšího člověka, a tak již několik dní předem začal přesvědčovat Pavla Burdu, aby se chopil proudnice a rozšířil naše družstvo. Pavel podlehl. Aleš se zaradoval. To jsme však ještě nevěděli, že tým složený ze zkušených bardů mazaně označí jako "B tým" a tým se dvěma nováčky a jedním vypůjčeným proudařem označí jako "A tým". Je to zkrátka vychytralý filuta nebo prachobyčejný šprýmař. Kdo ví...?

Avšak nesmíme zapomenout na ženské družstvo. I v něm se se objevilo nové jméno, když pozici béčkařky zaujala Markéta Langerová. Dámy již před hasičkou přiznaly, že nervózně dospávaly sobotního rána. Do Břevence se tedy celkem chystalo 19 závodníků a to je již úctyhodný počet. Na neobvykle vysoký počet odjíždějících hasičů ze Svésedlic došla debata nedlouho poté, co jsme vyrazili. Trefně bylo totiž poznamenáno, že v případě nenadálého požáru ve Svésedlicích bude situace komplikovaná, protože se skoro všichni hasiči budou nacházet v Břevenci. Důvěra tedy zůstala na zasloužilých členech sboru. To už jsme se však prokousávali hustou mlhou a mířili jsme do Šumvaldu - Břevence. Jak jsme se přibližovali, Vendula byla čím dál nervóznější a aby jí to nebylo líto, tak Martina též přiznávala trému. Po příjezdu na místo jsme zaparkovali a nasáli jsme čerstvý vzduch podhůří Nízkého Jeseníku. Do zahájení soutěže zbývalo dosti času, dorazila i zbylá dvě auta našich spolusoutěžících a najížděli i konkurenti. Vyplnili jsme přihlášky a dozvěděli jsme se startovní pořadí. Áčko šlo na start jako 6. tým, Béčko jako 14. tým a ženy šly sedmé ve své kategorii.

Musím přiznat, že nervozita v mém případě byla na mnohem přijatelnější úrovni, než na první soutěži. Domácí jako první soutěžní tým nasadili laťku hodně vysoko a svým časem 19,73 dali jasně najevo, kam budou všechny ostatní týmy očima tlačit své časy na běžící časomíře. Dalším čtyřem týmům se ani na vteřinu nepodařilo přiblížit k tomuto času a to už jsme se na základnu chystali my. Posíleni o proudaře z Náměště na Hané (za což mu patří dík) a pod rozpalujícím sluncem jsme se nachystali na základně. Aleš opět apeloval, ať jdeme na jistotu, leč někteří tomuto termínu nerozumí a neumí své tempo přizpůsobit. Nevadí. Šli jsme na start. Ozval se výstřel a já s Rosťou v zádech, řítil jsem se směr koš a káď. Koš se zadařilo nasadit (skvělé!) a už letěl do vody. Rosťa narazil spoj, Mira skočil po plynovém kohoutu a japonský stroj vybrčel do plných obrátek. Voda se hnala hadicemi a razila si cestu smyčka nesmyčka. Proudaři zaklekli a sráželi terče v časech 21,61 a 20,46. V první chvíli možná některým z nás blesklo hlavou, že čas mohl být o nějakou tu půl vteřinu lepší, ale nakonec nutno uznat, že nesecvičená sestava a Pavlovo premiérové stříkání na terč dopadlo dobře. Navíc Aleš nás ujišťoval o své spokojenosti, takže jsme mohli v klidu uklidit a odebrat se na lavičky. Martina začala závidět absolvovaný pokus a proklínat dlouhou dobu do vlastního pokusu. Na dráze se střídaly další týmy a brzy přišel čas na naše "Béčko". Chlapci se zkušeně a v rychlosti nachystali na základně a šli bez rozpaků na start. Padl výstřel, Tomáš s Bédou bez zaváhání zvládli nalívačku a to už Tom značně nahlas popoháněl svého bratra, ať ohulí stroj a valí vodu dopředu. Alda v tu chvíli bojoval s béčky, ale svůj boj ustál, rozdělovačem proletěla voda bez emocí a chlapci Vyhnalovi sestřelovali v časech 19,73 a 20,77. Pěkné časy na prozatímní 2. místo a se slibnou nadějí na přední příčky. Následovalo ještě několik pokusů, kdy náš čas A týmu byl posunut na celkové 8. místo a B tým byl pokořen jen Hrabovou a obsadil tedy pěkné 3. místo.

Následovala pauze, odjezd některých našich spolubojovníků a čekání na pokusy žen. Ženské týmy nevstoupily do soutěže zrovna vesele. V prvních pokusech bylo několik selhání na proudech, problémy na rozdělovačích, avšak Velký Týnec nastavil laťku na velice slušný čas 21,12. Naše dámy, tréma netréma, šly na start. V poklidu se nachystaly na základně a poté se odebraly za startovní čáru. Ozval se výstřel a už si to mířily na své posty u základny. Zdena a Marcela po menším zaváhání s košem již nabíraly vodu do savice a Vendula po našroubování té své horlivě sahala po plynu. Stroj nezklamal a začal tlačit vodu vpřed, co mu síly stačily. Na dráze nebylo moc viditelných problémů a sestřik terčů proběhl v časech 23,13 a 23,32. I tohle byl slušný výkon a tak jsme se mohli všichni spokojit se vcelku vydařenými pokusy a čekat na závěr soutěže. Dámám to nakonec stačilo na 5. místo, které oslavily pivní limonádou. Počkali jsme tedy na vyhlášení, které (ačkoliv nevím zda to bývá zvykem) bylo na můj vkus až přehnaně protahované, navíc paradoxně úsměvné bylo, že náš tým obdržel za 8. místo nejlákavější balíček, který nám ženy i B-muži záviděli. Co naplat, oni se se svými drogistickými přípravky nějak vypořádají. :) Nalodili jsme se a vyrazili jsme směr domov.

Na závěr ještě nemohu nezmínit nejzklamanější z nás... byla to chudák Vendula, pro kterou neměl nikdo pochopení a ona, přepadena neodolatelnou touhou po langoších, musela jen smutně koukat po stánku u kolotočů v Litovli, protože jsme jí nezastavili, aby si dopřála mastné neřesti. Stejně smutná a ze stejného důvodu byla jistě i Monika.

 

Jedny fotky, druhé fotky, výsledky na soutěžích v této sezóně.

Jirka