Měrotín - Memoriál Josefa Vitoula, 9.6.2012
Kapky deště zkrápěly Svésedlickou zem, když jsme se u hasičky scházeli k výjezdu na pohárovou soutěž „Memoriál Josefa Vitoula“ do Měrotína. Velitel Aleš tentokráte plnil službu na okresním kole v Přáslavicích a tak jsme na soutěž mířili bez něj. Vedením výjezdu pověřený Mira Smékal dohlédl na naložení (skoro) všech věcí a po upřesnění kdo koho nabere po cestě, jsme vyrazili kupředu. Ve městě jsme nabírali Davida a Rosťu. Muziky chtivá Iveta mířila v předstihu do Litovle na veselku a z místa dění hlásila, že déšť zdá se býti silný. Radarové snímky však slibovaly slábnutí srážek nedlouho po plánovaném začátku soutěže. Věřili jsme tedy, že nebude tak zle.
Dorazili jsme do Měrotína mezi prvními. Posečkali jsme, až se sjedeme všichni a vyskládali jsme materiál pod přístřešek. Déšť zkrápěl i Měrotínskou zem a nejen zem, i všechny lavice (i ty pod deštníky) byly vlhké. Po jejich vysušení jsme si vytvořili zázemí nedaleko od kádě s dobrým výhledem na základnu a sledovali jsme příjezd dalších týmů. Tom zuřivě vyjednával záskok na rozdělovač a v rychlosti jsme kompletovali přihlášky. U nahlašování startovních pořadí jsme nejdříve museli dvakrát pomalu odříkat název vsi, kterou reprezentujeme, aby pověřená slečna byla schopna správně napsat její název na startovní listinu. Inu zavítali jsme do regionu, kde naše pověst není příliš známá. Bylo nám přiděleno 16. pořadí pro muže a 19. pro ženy.
Na nástupu jsme si prohlédli lákavé ceny a působivé poháry a byly jsme obeznámeni se speciální účastí hasičského sboru z Maďarska. Po nástupu už byl čas na první pokusy. Hned první tři týmy mužů stlačili své časy pod 16 sekund a bylo jasné, že zde se bedna nezískává snadno. Ono to bylo jasné již z výsledků minulého roku, ale v reálu jsme se přesvědčili, že zde bude konkurence nemalá. Ženám se až tak nedařilo. Z prvních sedmi týmů, žádný nezaznamenal čas pod 22 sekund a tak se rýsovala šance na dobré umístění v této kategorii. Blížil se náš pokus. Na rozdělovač s námi šel kolega z Ráječku. Stoupalo napětí. Terén nezdál se příliš přívětivý. Viděli jsme nejedno podklouznutí a tak bylo potřeba přistupovat k běhu s opatrností. Mně a Rosťu čekala premiéra ve smyslu braní koše zhora, Tom neobvykle na béčkách. Šli jsme na start. U startovní čáry jsme se tak tak porovnali a už padl povel ke startu, lapil jsem koš, druhou rukou savici. Držel jsem ji však příliš u těla a nepodařilo se mi koš nacvaknout vrchním pohybem, musel jsem ho narazit na přímo a to se několik desetin sekundy nedařilo. Smrtící rychlostí jsem se blížil ke kádi a čas se ukrutně krátil. Zbývalo mi poslední asi půl sekundy a necelý metr a půl trajektorie. Koš cvakl a já s ním těsně před ponořením zatočil. Mé ruce zmizely pod vodou a já jsem jen pevně věřil, že koš drží. Rosťa narazil spoj čistě a Mira zabral za plyn. Rozdělovač byl na místě, ale Mira mírným ubráním plynu poskytl klukům na hrotu čas na doběhnutí k čáře. Těm přímo v okamžik zakleknutí vystříkla voda a sestřelovali v časech PP: 15,96 LP 16,24. Když jsem pozvedl savici nad hlavu, ze závitu koše srčela voda, ale držel. Byl natočený na necelý jeden závit. Náš čas znamenal průběžně 5. příčku.
Ženy šly po nás jako třetí a tak se již chystaly k pokusu. Premiéra čekala na Janu Herynkovou na spoji. Kluci dohlédli na nachystání na základně a mohlo se na start. Úkony vzadu proběhly na jistotu a Vendula opatrně hnala vodu vpřed. Iveta s Monikou bezpečně doběhly k terčům a sestřelovaly v časech PP 21,34 LP 21,68, což průběžně znamenalo první příčku. Do konce prvního kola byly však ženy odsunuty na 2. místo Troubelicemi a bylo jasné, že návrat zpět na vrchol bude nesmírně těžký.
K druhému pokusu jsme šli s odhodláním, že chceme stlačit čas pod 16 sekund. Umístění na předních příčkách by bylo jako bonus. Bylo odstartováno, koš jsem uchopil rychleji, protože jsem si ho posunul o 30 cm dál od konce savice, abych měl čas chytit savici dříve. Podařilo se a koš byl nasazen 74 setin sekundy po uchopení savice. Pod hladinu jsem se nořil v čase 4,02. Rosťa narazil spoj a Mira napálil plyn, stroj však začal nezdravě vrčet a bylo jasné, že je něco špatně. Voda šla do hadic z jasnou ztrátou a kluci sestřelili v časech LP 20,35 PP 20,86. Nakonec jsme vyhodnotili situaci tak, že nebyla správně provedená nalívačka i když zjevný problém jsme ani z videozáznamu neviděli. Nakonec z toho bylo 7. místo.
Ženy se šly v zápětí pokusit ukořistit zpět první příčku. Potkal je však pravděpodobně stejný problém jako nás. Nepovedená nalívačka a nedodání vody do sání nakonec vyústilo v nedokončený pokus. Druhé místo však ženám zůstalo a časem z Měrotína si ženy vytvořily týmový rekord.
Na závěr jsme pozvali hasiče z Maďarska na naši pohárovku. Ti za pozvání poděkovali a řekli, že se o účasti poradí. :) V Měrotíně se nám přes nepřízeň počasí líbilo a rádi sem v budoucnu opět zavítáme.
Jirka