Benkov, 2 kolo HE, 1.6.2013

Dne 1.6.2013 v 8:30 se mělo odjíždět na soutěž do Benkova – obce, jež leží na západ od Uničova.

 

Na hodinách již odbilo 8 hodin a před zbrojnicí se ozvaly první kroky některých členů soutěžního družstva, které bylo pro tuto soutěž nominováno. Skládají se věci do auta a chvilku před odjezdem ještě dojíždí Hugin. Kde jsou baby, ptá se, načež se dočká pouze odpovědi odněkud z nitra sedmičlenného davu: "Dneska bez bab." Na hodinkách skáče 30 a Alda, točíc klíčkem, velí: Odjeeeezd!

 

S decentním vruuum Ford uhání mezi poli, městy a vískami do cílové destinace. Po téměř poklidné jízdě dorážíme chvíli po 9. hodině k benkovskému sportovnímu areálu, který je schovaný mezi rodinnými domky. Dobře posečený trávník a betonová plocha kolem základny dávají tušit, že se tu již mnoho soutěží konalo a jsou připraveny i nadále odolávat spoustě soutěžícím a jejich ocelovým hrotům na tretrách, které pomáhají soutěžícím, boříce se do travnatého povrchu, co nejdříve se dostat k terčům. Vzduchem se šíří zvuky hudby a vůně božské krmě, připravené jak v udírně, tak i na pánvi, aby přilákaly mlsné jazýčky a tím i penízky do hasičské pokladničky. Bereme místo pod prvním stánkem, který jak se zdá, ještě není obsazen.

Po krátkém nástupu, přivítání a seznámení s rozhodčími jde na start první družstvo. Pár vteřin po výstřelu je pokládán právě u naší lavečky spoj "béčkových" hadic. Modlíme se, aby dnes byli všichni béčkaři ve formě a půlspojky byly řádně dotaženy. Jen několik útoků a první čas pod 15 vteřin na sebe nenechá dlouho čekat. Hned je jasné jaké tempo bude dnešní soutěž udávat. Pár družstev před naším pokusem doráží na soutěž Jirka, který zde byl na nedaleké chatě. Tým je kompletní. Dochystáváme věci a je tu 20 minutová přestávka pro rozhodčí, kteří neúprosným zrakem sledují dnešní klání.

Je to tady. Po kontrole nářadí si ho chystáme na základnu. Poslední zašustění hadic a cinknutí spojek a jdeme na čáru. Jak plyne kolem čas nikdo nevnímá. V tuto chvíli pro nás existují jenom startér, dráha, nářadí, voda a terče. "Prásk", ozývá se mi do ucha a pak už jen slyším škrkání hrotů na tretrách, rachot na základně a než se stihnu potřetí nadechnout, Radek volá: "Jdeme!" Ze základny zvedám rozdělovač a dotáčím béčkovou spojku. Rozbíhám se a snažím se držet krok s proudaři. Pravda, s rozdělovačem a mými nožkami to moc nejde. Než stihnu doběhnout ke značce, už slyším řvát mašinu, kterou Filda vůbec nešetří. Na značce se otáčím a držíc náčiní cítím, jak se mě síla vody, kterou dává nový stroj, snaží táhnout zpět. Nepouštím a zbytek útoku mi uniká, protože stojím zády k terčům. Slyším jen houkačku signalizující konec útoku. Vidím, že Alda jde zkontrolovat čas a po chvíli se dovídáme, že první sestřik je v čase 14,98s, ale cílový čas započítaný do hodnocení skončil na 15,35s. Po útoku jsme uklidili, dali si něco z udírny a přemýšleli jak se zbavit přebytečného času, který nás dělí od hranice 15s. Čas ubíhal a naše přemýšlení náhle přerušila studená sprcha z prasklé hadice.

Pomalu jsme se převlékli do suchého a odjížděli domů. Zanedlouho se objevily výsledky na internetu a zjistili jsme, že naše snažení stačilo pouze na 10.místo.